kamzík horský Rupicapra rupicapra
Obě pohlaví se pyšní vzpřímenými hákovitými růžky, které bývají u samců větší a více zakřivené. Zbarvení srsti se liší podle ročního období. Zatímco letní srst je rezavohnědá, zimní je hnědočerná. Pod hrubými svrchními chlupy je hustá a jemná podsada, která chrání zvíře před chladem.
V neschůdném horském terénu se kamzíci dokáží pohybovat s neuvěřitelnou jistotou a lehkostí. V pohybu po skalách jim pomáhají velmi pevné a výkonné klouby, silná svalovina a kopýtka, s ostrým, ale mírně pružným okrajem, kterým se dokáží zachytit o sebemenší výstupek. Při došlapu fungují kopýtka jako přísavka. Spodní měkká strana kopýtek je totiž mírně prohloubená a při došlapu zde vznikne podtlak, takže kopýtko přilne k povrchu skály.
Kamzíci jsou velmi ostražitá zvířata. Samice s mláďaty žijí ve stádech, mladší samci tvoří samostatné menší skupiny. Staří samci bývají samotáři a k samicím se připojují pouze v době říje. S ostatními samci svádí souboje o samice.
Zajímavosti
V ČR jde o nepůvodní druh dovezený z Alp. Vyskytuje se v navzájem izolovaných populacích v severních Čechách (Lužické hory, Děčínská vrchovina) a na Moravě v Hrubém Jeseníku.
Biotop
původně skalnaté svahy a travnatá úbočí hor, přizpůsobil se i lesním komplexům horských oblastí
Výskyt
střední a jižní Evropa, Malá Asie a Kavkaz; na řadě míst vysazen (např. Nízké Tatry, Francouzské středohoří, Nový Zéland, Argentina aj.)
Potrava
horské traviny a byliny, lišejníky, v zimě i pupeny, kůra, jehličí, zbytky uschlé trávy