Plazi
Plazi tvoří na našem území jen velmi malou skupinu živočichů. Vzhledem k tomu, že jejich aktivita je závislá na teplotě okolního prostředí, nejlépe jim k životu vyhovuje pásmo tropů a subtropů. Směrem od rovníku k pólům se počet druhů plazů rychle snižuje. Zatímco v polárních oblastech plazi zcela chybějí a v České republice můžeme v současné době napočítat 11 původních druhů.
Had s klikatou čárou na hřbetě. Ne vždy je ale klikatice dobře rozpoznatelná, třeba u tmavě zbarvených jedinců. Zmiji jednoznačně poznáte podle červeného oka se svislou zorničkou (všichni ostatní u nás žijící hadi mají kruhovou). Pro svou jedovatost u nás neoprávněně patří k nejobávanějším živočichům. Vyhledává osluněná, ale současně vlhká místa (např. rašeliniště) středních až horských poloh. Drsnějším klimatickým podmínkám se přizpůsobila např. tím, že rodí živá mláďata.
Náš nejhojnější had. Poznáte ji podle světlých (bílých, žlutých, ale i oranžových) půlměsíčitých skvrn za hlavou. Ráda se vyhřívá na březích vodních ploch. Je velmi bojácná, při vyrušení okamžitě zmizí v úkrytu. Není agresivní, nebrání se kousáním. Místo toho vypouští z kloaky silně páchnoucí sekret a někdy dokonce předstírá svoji smrt. Živí se převážně obojživelníky, hlavně skokany, loví ale i ropuchy. Občas požírá i menší rybky. Svou kořist neškrtí ani nepřidržuje tělem, požírá ji živou.
Obývá výhradně suchá a výslunná místa, nepohrdne ani zídkou v blízkosti lidských sídel. Je to had nebojácný, před člověkem neprchá, zůstává nehybně schoulena. To se jí bohužel stává osudným, protože si ji lidé často spletou se zmijí, které se tolik obávají. Od ní se liší zejména štíhlým tělem, kulatými zornicemi a menšími šupinami na hlavě. Její hlavní potravou jsou ještěrky, slepýši a drobní hadi. Uloví i mláďata drobných hlodavců, na dospělé myši si ale obvykle netroufne.
Náš nejdelší, největší a nejvzácnější had. Najdeme ji jen nejteplejších oblastech našeho státu. Výjimečně může dorůstat až 2 m. Přestože se jmenuje „stromová“, raději se pohybuje při zemi. To jí ale nebrání hledat potravu v korunách stromů. Díky speciální hraně na břišní straně těla výborně šplhá. Loví především různé drobné hlodavce, méně často ptáky a jejich mláďata, vzácně požírá i jejich vajíčka. Někdy uloví i ještěrku. Je to velmi temperamentní had.
Naše nejběžnější ještěrka preferuje slunná a suchá místa. Samice jsou zbarveny nevýrazně hnědě, samečci mají naopak výrazně zelené boky. Zvlášť v době námluv, kdy nemilosrdně mezi sebou bojují o samice. Často přitom přijdou o ocásek, který jim ale brzy doroste. I když už ne tak pěkný. Dnes je její prostředí vlivem způsobu zemědělského hospodaření a kultivace krajiny člověkem rozdrobeno na izolované zbytky. To ji ohrožuje stejně, jako ostatní druhy našich plazů.
Námluvy ještěrek obecných video
Tato malá, tmavohnědá ještěrka obývá chladnější a vlhčí prostředí. Je značně otužilá a z podzemních vylézá často již v březnu, kdy ještě místy leží sníh. V těchto podmínkách je výhodnější vejcoživorodost než kladení vajec. Mláďata se uvolňují z blanitého obalu vajíčka bezprostředně po nakladení, častěji však ještě v kloace samice. Narozená mláďata měří od 3 do 4 cm.
Jediný původní druh želvy vyskytující se v České republice. Plaz obývající stojaté i tekoucí vody byl postupně člověkem vytlačen, zvláště přeměnou krajiny a jejím odvodněním, v menší míře intenzivním lovem. V minulosti totiž patřila k oblíbeným postním jídlům. Dnes je početnost této želvy v naší přírodě pravděpodobně již pod kritickým minimem. Původní populace nejsou prokázané.
