Život ve stepi
Stepi jsou rozsáhlé travnaté oblasti mírného klimatického pásu. Zatímco pod tímto obecným názvem jsou známé v Evropě a Asii, v Severní Americe se nazývají prérie a v Jižní Americe pampy. Léto je ve stepích severní polokoule obvykle horké a suché a zima velmi chladná. Růstu stromů a šíření lesa v těchto oblastech nedovoluje hlavně celoroční nedostatek deště, ale také pasoucí se stáda býložravců i stepní požáry. Stepní půdy bývají velmi úrodné - většina rozlohy stepí je proto dnes využívána lidmi k zemědělství a původní stepní biotopy jsou stále vzácnější.
U nás se přirozené stepní biotopy vyskytují jen v nejteplejších částech území, především na jižní Moravě a ve středních Čechách. Jedná se o mozaiku menších písečných přesypů, skalních stepí a lesostepí vázaných na osluněné jižní svahy s malou nadmořskou výškou. Vyskytují se zde teplomilné druhy, které se sem rozšířili ze Středomoří nebo častěji ze skutečných stepí na východě jako tomu bylo v případě křečka polního, sysla obecného, hraboše polního, tchoře stepního či dropa velkého. Mnohé z nich se přizpůsobily životu v zemědělsky obhospodařované krajině, tzv. druhotné stepi.
Rozlehlé prostory stepí vyhovují různým druhům kopytníků. Drobní hlodavci si pod zemí hrabou své úkryty. Na množství býložravců, využívajících velký zdroj potravy – trávu, jsou vázáni jejich predátoři – především šelmy a draví ptáci. K významným predátorům stepí ale patří i plazi, živící se zde bohatě zastoupeným hmyzem, drobnými savci nebo vejci a mláďaty ptáků.
Korsak je typickým obyvatelem stepních a polopouštních oblastí od jihovýchodní Evropy až po jezero Bajkal. Lesům se vyhýbá. V přírodě je nejaktivnější v podvečer a v noci, v zajetí bývá aktivní i ve dne. Rodinné skupiny využívají jako úkryty nory jiných savců. Živí se především různými drobnými hlodavci a ptáky, loví ale i hmyz a požírají také různé plody.
Místem jeho hlavního výskytu je jihovýchodní Evropa a Malá Asie. V 50. letech 20. století byl velmi hojný i v naší otevřené, bezlesé krajině. Dnes je druhem vzácným. Hlavní příčinou vymizení sysla z naší přírody je radikální změna zemědělského hospodaření, doprovázená úbytkem mezí a úhorů. Syslové mají rádi šťavnaté travní výhonky a nízkou trávu, proto poslední populace zbyly na pravidelně sečených plochách (polní letiště, golfová hřiště, dostihová závodiště).
Jeřáb panenský je obyvatelem stepí a jiných travnatých ploch Střední Asie od Černého moře po severovýchodní Čínu. Zimovat odlétá do Indie a severní Afriky. Podobně jako ostatní druhy jeřábů i u něj můžeme pozorovat zvláštní tanec v době námluv. Vydávají při něm daleko slyšitelné troubivé zvuky, roztodivně se pohybují, vzájemně se uklánějí, mávají křídly a poskakují. Páry uzavírají partnerství na celý život.
Námluvy jeřábů panenských video
Obyvatel travnatých oblastí savan, kamenitých stepí i polopouští a hor jižní Evropy, Afriky až Střední Asie a Indie. Ve svém zobáku nemá tak velkou sílu, aby se dostal skrz silnou kůži uhynulých zvířat, kterými se živí, a proto u zdechliny musí počkat, až je načnou silnější mrchožrouti. Často jako potravu vyhledává vejce. Je jedním z mála ptáků, kteří přitom používají nástroje. Na pštrosí vejce háže zobákem kámen tak dlouho, dokud nepraskne skořápka. Menší vejce vynáší v zobáku do vzduchu a pouští je na zem.
