Projekt záchrany Sysla Obecného
Sysel obecný (Spermophilus citellus), druh v ČR kriticky ohrožený
Patří mezi hlodavce z čeledi veverkovitých (Sciuridae). Je jediným naším zástupcem tzv. zemních veverek, kam například patří i populární psouni nebo svišti. Sysli jsou zvířata s denní aktivitou, která se orientují především zrakem. Proto můžete často vidět sysla „panáčkovat." Takto se chrání před různým nebezpečím jako jsou draví ptáci a další predátoři. Aby byla jejich strategie účinná, potřebují pro svůj život přehledné plochy s nízkou vegetací. Těmi byly v dřívějších dobách stepi, později pastviny, udržované meze a v současné době např. sportovní letiště, tábořiště nebo golfová hřiště.
Sysel se vyznačuje kratším tělem na nízkých nohách. Na hřbetní straně a bocích je srst žlutohnědá až rezavohnědá s nejasnými světlými skvrnkami. Spodní část je jednobarevně žlutá, pouze krk, brada a úzké proužky kolem velkých očí jsou bílé. Jeho malé ušní boltce jen z části vystupují ze srsti. Má hlodavý chrup, který je tvořen 22 zuby. Nápadné jsou dlátovité řezáky, které mu během života stále dorůstají.
Průměrná délka těla je 20 cm. Průměrná hmotnost se pohybuje kolem 300 gramů (až 520 g). Samci dosahují až o třetinu vyšší hmotnosti než samice. Hmotnost syslů v průběhu roku značně kolísá. V době zimního spánku jsou sysli odkázáni pouze na zásoby tuku, které si vytvoří v teplém období roku. V čase spánku ztrácí jednu čtvrtinu až jednu třetinu své hmotnosti. Sysel patří mezi pravé hibernanty - tzn. výrazně zpomalují životní funkce (dýchání, krevní oběh) a jejich tělesná teplota může klesnout až k 0,2 °C.
Sysel obecný se ze zimního spánku probouzí v období od března do konce dubna, kdy teplota půdy v hloubce hnízdní komory dosáhne 6 až 8 °C. První se probouzejí dospělí samci, následováni jsou dospělými samicemi a loňskými mláďaty. Páření syslů probíhá v následujících 20ti až 25ti dnech (až 38). Rozmnožování se účastní většina samic (90 %) nezávisle na věku. U samců je situace obdobná, pouze jedinci s nízkou tělesnou hmotností (obvykle samci po prvním přezimování) nejsou pohlavně aktivní. V soutěži o samice se uplatňuje fenomén tzv. scramble competition, kdy se samec snaží spářit s co nejvyšším počtem samic. S tím souvisí výrazný pokles hmotnosti samců v tomto období. Říje probíhá pouze jednou za rok. Samice rodí v průměru 5-6 mláďat. Před porodem si upravují své nory, kdy staré stelivo vyměňují za nové. Mláďata se rodí nepigmentovaná, lysá, pouze s krátkými sinusovými chlupy a oční víčka mají srostlá. Váží od 4,7 do 6,6 g (samci jsou těžší) a měří přibližně 50 mm, z toho 8 mm připadá na ocas. Poměr pohlaví mláďat je v populaci vyrovnaný. Rostou poměrně rychle a 17. den jsou už zcela osrstěná, vidět začínají 24.-26. den. Období laktace je dlouhé 30 - 50 dnů, delší je u více početných vrhů. Mláďata poprvé opouštějí noru ve stáří okolo 28 dnů a začínají přijímat rostlinou potravu.
Sysli mají výrazně denní aktivitu a žijí pospolitě v koloniích. Každý jedinec obývá noru, obvykle s několika východy. Zde se ukrývá v případě nebezpečí, v noci a také v období zimního spánku. Nory se dělí na dva základní typy - nory dočasné, které slouží pouze jako krátkodobý úkryt v případě nebezpečí, a nory trvalé. Jedinci v kolonii komunikují vizuálně, pachovými značkami a hlasovým projevem. Uvnitř kolonie si dospělí jedinci vytvářejí malá teritoria, jejichž velikost závisí především na pohlaví jedince a potravní nabídce. Svá teritoria si značkují pachem – výměšek trojcípé anální žlázy, která se nachází u řitního otvoru.
Potravu tvoří zelené části rostlin, kořeny a semena lipnicovitých, pryšcovitých, bobovitých a dalších rostlin. V potravě březích a kojících samic je v oblibě smetánka lékařská. V letních a podzimních měsících se sysli zaměřují zejména na plody a semena rostlin, které přispívají k vytvoření dostatečných tukových zásob před blížící se zimou. Významnou část jejich potravy tvoří také živočišná složka. U samců může činit 1/5 a u březích samic dokonce 1/3 až 2/3 přijímané potravy. V živočišné složce potravy převažuje hlavně hmyz. Ojediněle pozřou i vajíčka či mláďata ptáků nebo drobné savce (hraboš polní, myš domácí…).
Role v ekosystému
Na výskyt sysla obecného je vázána celá řada druhů organismů. Mezi přirozené nepřátele sysla obecného patří především šelmy. Na našem území se jedná především o lasici kolčavu, lasici hranostaje, lišku obecnou, kunu skalní, tchoře stepního, tchoře tmavého a v neposlední řadě i kočku domácí. Z dravců ohrožují populace syslů především raroh velký, káně lesní, moták pochop, orel stepní a orel královský. Na přítomnost syslů je na našem území různou měrou vázána i zvláštní skupina vrubounovitých brouků. Jedná se o lejnožrouty Onthophagus vitulus, Onthophagus semicornis a hnojníka Aphodius citellorum. Samice lejnožroutů kladou vajíčka do syslího trusu, který slouží jako potrava vylíhlým larvám. Takto využívají i trus králíků. Hnojníci jsou však striktně vázáni na sysla obecného.
Početnost sysla v České republice
Přibližně od počátku 60. let 20. století je možno pozorovat pozvolný pokles početnosti druhu, Tento fakt dokumentuje i dotazníková akce katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy z roku 1972. Výskyt sysla byl zaznamenán ve 330 mapovacích čtvercích. V roce 1988 revize výskytu sysla na Mostecku odhalila, že z původně známých 19 lokalit se sysel vyskytoval pouze na jedné. V polovině 90. let se sysel obecný v České republice vyskytoval pouze na 37 lokalitách v 29 mapovacích čtverců.
V České republice je v současnosti registrováno 35 lokalit výskytu sysla, které se nacházejí v různých částech státu (především však ve středních Čechách a na střední a jižní Moravě) a jsou navzájem zcela izolovány. Nejzápadnější kolonií je momentálně kolonie v Olšových Vratech (okr. Karlovy Vary), nejdále na sever leží kolonie na Rané, u Roudnice n. Labem, Mladé Boleslavi a Hodkovic nad Mohelkou.
Přehled výskytu sysla v okolí Hluboké nad Vltavou:
Nejbližší lokality do r.1950:
Dub-Vodňany (1896)
Kardašova Řečice (1941)
Hluboká nad Vltavou, Velice (1933)
Chotýčany, Ševětín (1933)
Lužnice-okolí rybníka Rožmberk (1933
Rychtářov (1927)
Borovany (1896)
Nejbližší lokality do r.2000:
Dub-Vodňany (60.léta 20.stol.)
Veselí nad Lužnicí (1989), Vlkov nad Lužnicí-PR Písečný přesyp (1989)
Jindřichův Hradec (1980)
Nejbližší lokality do r.2004:
Lomy u Člunku-vojenská střelnice (2002)
Albeř u Nové Bystřice-letní tábor Univerzity Karlovy (2002)